21. NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY LÉKŮ ( XENOBIOTIK )
farmakovigilance = systém aktivní kontroly bezpečnosti a kvality léčivých přípravků s ohledem na jeho účinnost po celou dobu existence léčiva
-dozor nad léčivými přípravky po jejich registraci ( NÚ léčiva je škodlivá a nepředpokládaná reakce, jež se objevila u dávek běžně používaných u člověka k profylaxi, diagnóze, léčbě)
NÚ: typ A – nejčastější, účinek léku ( 76% polékových reakcí, interakcí, závisí na
dávce léčivé látky, úprava dávky sníží jejich výskyt, lze je často vyvolat
experimentálně )
typ B – reakce pacienta ( na dávce nezávislé, způsobeny imunopatologickými
mechanismy nebo mtb odchylkami – imunokomlexy, anafylaxe )
typ C – napodobuje projevy závažného onemocnění ( nádor ), nejasná příčina
vzniku, u farmak s renální eliminací při ledvinném selhání, u léků na CS,
CNS
-časté u léků ovlivňujících CNS, CS, analgetika, nesteroidní antirevmatika, opioidy, látky ovl.krevní srážlivost, atb
-často vznikají u nepřiměřeného dávkování, nebo špatnou formou podání!!!
-intoxikace benzodiazepiny, analgetiky, návykovými látkami, alkoholem, glykoly, CO, houby, dezinfekce, hnojiva, pesticidy
-léčba: péče o dýchání, zajištění tlaku a oběhu, výplach žaludku, snaha zvýšit eliminaci, antidota
nežádoucí příhoda = nepříznivá změna zdravotního stavu, postihující nemocného nebo subjekt hodnocení, i když není známo,že je v příčinném vztahu k léčbě tímto přípravkem
-výskyt NÚ se udává v 1-30% ( NÚ zodpovídají za 5% všech přijetí do nemocnice )
-NÚ musí lékaři hlásit na SÚKL ( + hlášení předávkování, neúčinnosti )
-toxicita – dána fyz-chem. vl. xenobiotika, dávkou, vstupem do organismu, stavem pacienta ( nemoci, fce orgánů, výživa, genetické a pohlavní rozdíly ), věkem pacienta, eliminací z organismu
-defekt CYP2D6 – vzestup c mateřské látky a vznik toxických metabolitů ( protože je porušena cesta mtb xenobiotika )
-projevy toxicity závisí na rovnováze mezi tvorbou a rozpadem reaktivních metabolitů
-poruchy orgánových funkcí, DNA, teratogenní a kancerogenní účinky
-léčba NÚ: anafylaxe ( svědění kůže, urtikárie, angioneurotický edém, hypotenze, křeče v břiše, průjem, edém laryngu, bronchospasmus ) – léčba je zajištění dýchání a oběhu
adrenalin ( 0,3-0,5mg s.c. dle potřeby ve 20 min. intervalech ), možné subl.,i.v. podání
-při protrahované reakci podáme infuzi adrenalinu v 500 ml FR
-při rezistentním bronchospasmu inh.β-sympatomimetika
-hypotenzi korigujeme příjmem tekutin i.v. podle KT
-proti recidivě můžeme dát kortikosteroidy ( methylprednisolon 125 mg i.v. )
-zmírnění kožních příznaků antihistaminiky H1
-prevence NÚ: vyhnutí se nadměrné, mnohočetné a dlouhodobé léčbě, anamnéza ( léky, alergie )
-léčba intoxikací: snaha zjistit látku, která intoxikaci vyvolala
-akutní intoxikace = rychle pacienty hospitalizujeme
-chronická intoxikace
-léčba hlavně symptomatická ( péče o dýchání, zajištění KT a oběhu, výplach žaludku, zabránit dalšímu vstřebávání, eliminační techniky ) , občas mají některé látky antidota ( = protijedy, adsorbce škodliviny, vytěsnění z receptoru, urychlení rozkladu )